Úzkosti a panické ataky
Úzkost a panický atak moje zkušensti.
Panická úzkostná porucha - ten kdo se s ní setkal, přesně ví, jakou silou umí udeřit a jak moc dokáže zatlačit do kouta. V převleku symptomů těch nejděsivějších chorob, událostí, nebezpečí.. vyvolá pocit, kdy nemáme sebemenších pochyb, že právě bojujeme o holý život...
Nikdy jsem nebyla žádná plačka nebo člověk, který se ze všeho hned
hroutí. Naopak, jsem velice silná osobnost a mám i vysoký prách výdrže
co se týče stresu a stresových událostí. Proto mě po první porodu
překvapilo jak moc mě úzkost semlela. Samozřejmně, že po prvním porodu
se to stává a není to nic neobvyklého ( více v článku Těhotenství, porod
a co dál ). Po druhém dítěti, mě to nemile překvapilo. Nečekala jsem to
několik dní po porodu, ještě ve chvíli, kdy jsem byla toho všeho plná,
té mateřské lásky, kterou jsem u prvního porodu nezažila. Tady
bych ráda zmínila, že jsem zjitila, že jsem měla špatnou funkci štítné
žlázy, což bývá hodně častá příčina úzkostí. Po léčbě, kdy jsem si kapala jód do vody a pila se vše srovnalo. Nebo jsou výborné i mořské řasy užívat či černý jeřáb.
Ale úplně poprvé jsem nějaký divný pocit - úzkost ve svém životě zaznamenala kolem dvanáctého roku. Asi v době, kdy jsem začala menstruovat. Což je prý také jeden z častých jevů, kdy se psychika může změnit a přinést takové stavy. Samozřejmě hodně, hodně zaleží na každém člověku, jaký je, jak citlivý, jak úzkostný a v čem od mala vyrůstá. To je podle mě alfa - omega všeho. V těch dvanácti letch, to byl takový jen chvilkový, prostě divný pocit. Cítil jsem takové sevření, prázdnotu. V určité chvíli pocit, že nic nemá cenu , smysl. Byl to opravdu krátkodobý stav, který jsem neřešila a ze své hlavy ho vytřepala. Když srovnám tyto dva stavy v dospívání a pak v dospělosti po produ, bylo to jiné. Teď v dospělosti intenzivnější. Věděla jsem co je to úzkost, protože jsem ji znala už ze svého dětství. Co jsem neznala a opravdu bych to nepřála zažít nikomu je panický atak.
Panický atak, je stav, který na vás přijde najednou - ve vteřině. Neohlášeně ve chvílích kdy to vůbec nečekáte a hlavně nevíte co to sakra je?? Mně se to stalo přesně takhle v únoru tohoto roku. S manželem jsme si večer pustili film, když nám děti usly. A mě se najednou udělalo špatně. Nejdříve se mi rozmazalo vidění, začala se mi motat hlava a měla jsem pocit , že umírám. Že mi prostě selhává tělo a já omdlím a bude po mě. Bála jsem se zvednout a jít si lehnout. V posteli jsem s lehla na manžela a začala brečet. Nevěděla jsem proč, točila se mi hlava a nemohla jsem usnout. Jediné co mě uklidnilo byl tlukot manželova srdce, na který jsem se zaměřila, a který mě ukonejšil a uspal. Ráno jsem se cítila celkem dobře a normálně fungovala s tím, že jsem prostě byla jen unavená.
Po druhé se mi to stalo čtrnáct dní na to a to na koncertě skupiny, na kterou jsem se rok těšila, dostala lístek k vánocům a jela do Prahy se svojí kamarákou z intru. Vše bylo tak nějak dobrý. Cesta autobusem, ubytovala jsem se na hotelu, těšila se, že si užiju večer a pak se poprvé za téměř tři roky vyspím a nebudu muset vstávat k mladší dceři. Měly jsme s kámoškou nejlepší místa hned pod podiem, kde byla V.I.P zóna jen pro pár lidí. Takže žádná tlačenice nic. Kolem sebe jsem měla prostoru spoustu. No a pak to začlo. Světla, hudba a já v prvních pěti vteřinách věděla, že to nejspíš nezvládnu, nevydržím. První polovinu jsem nějak ,,přetrpěla,, při pomalých skladbách mi bylo i ,,dobře,,. Ale měla jsem tendenci kolem sebe koukat , kde jsou zdravotníci a v hlavě jsem měla myšlenky typu, že za nimi zajdu, ať mi dají něco na uklidnění, že mi není dobře. Cítila jsem se jako blázen...opravdu. Kamarádka to na mě poznala a druhou polovinu jsem se s ní domluvila, že si sednu v zadní části se svolením pořadatelů. I tak jsem to nevydržela a po pár chvílích jsem ji napsala, že počkám ve vestibulu odkud jsem volala manželovi. Ale ani ten telefon u ucha mi nedělal dobře. Rozhodla jsem se jet na hotel. Bála jsem se hrozně toho, že neusnu a budu tam sama a něco se mi stane. Že mi selže tělo opět a podobné ,,scénáře. Hned ráno jsem si došla do lékárny a koupila si tam takový sirup z bylinek na zklidní a magnezium. Paní lékárnice mi řekla, že tyto stavy jsou z celkového vyčerpání. Což by sedělo. Jak jsem se zmínila, nespala jsem celou noc téměř tři roky. V noci vstávala, přes den pracovala, starala se o holky, vařila atd. Ale prostě mi chyběly základní potřeby jako je spánek a odpočinek. Nejhorší byla takov ta má vnitřní kritika typu ,, : Sakra, vždyť nejsem jediná máma na světě co tohle dělá. Proč to ostatní zvládájí a já ne? ´´ Na to mi psycholožka, ke které jsem se objednala, protože jsem nevěděla co dál, co to je a jak to řešit, řekla jednu věc. ,,A jak vy víte, že to ostatní zvládájí? ´´ Přesně tak...nevím. Protože o takových věcech se přeci ,,nemluví,, Psycholožku navštěvuji stále a bude to za chvíli rok od mé první ataky. Děláme různá cvičení, úkoly a metody. Otevíráme moji mysl a přepisujeme různé situace. Učím se s atakou pracovat, vědět co dělat a uvědomit si, že se mi opravdu nic nestane i když se tak cítím, že je to v hlavě. Je to asi to nejtěžší co jsem kdy dělal. Sama jsem se začala o psychologii hodně zajímat a baví mě to. Čtu rozvojovou a naučnou literaturu, poslouchám různé podcasty a videa. Odkazy na mé oblíbené vám pak dám pod článek :) Ráda vám dám pár rad, které jsem vyčetla a sama na sobě vyzkoušela a která fungují v případě nějaké úzkosti nebo ataku. I kdyby to mělo pomoci jednomu jedinému člověku, budu šťastná :)
Jdeme na to :)
1) Nadechněte se - při atace , aniž bychom si to uvědomili přestáváme dýchat. Doporučuji dát si ruce na břicho a zhluboka se nadechnout - držet dech než napočítáte do čtyř nebo pěti a pak vydechnout. Zopakujte to pětkrát nebo desetkrát, prostě do té doby než se ucítíte lépe.
2) Zaměstnejte mozek nějakou banalitou - mně funguje počítání prstů nebo vyjmenování abecedy, či si zazpívat oblíbenou písničku. Mozek přepne a udělá se vám lépe.
3) Uvědomte si přitomnost tady a teď - zaměřte se na nějakou věc. Prohlížejte si ruce a uvědomujte si je. Palec, ukazováček atd. Koukněte se kolem sebe, co vidíte a uvědomte si to. Jakou mají věci barvu, tvar.
Nedůležitější podle mě je , si vůbec přiznat, že nějaký problém máte. Nestydět se za to, říci to nahlas a hledat řešení a pomoc jak z toho ven. Nenechte se odradit někým, kdo takový stav v životě nezažil a řekne vám :,, Ty naděláš, to nic není, to nemáš co na práci? " Není slabost si říci o pomoc. Slabost dle mého je to nechat být, neřešit to a trápit se. Síla je v tom si to přiznat, řešit to a pracovat s tím, protože věřte mi, že to není jednoduché a mnohdy se vám můžou úzkosti, ataky, věci vracet ač si myslíte, že to máte vyřešené. Buď te silní a pomocte si. Nikdo jiný to za vás neudělá :)
Pokud máte nějaké otázky, ráda vám je zodpovím buď prostřednictvím emailu info@martinabila.cz nebo mě můžete sledovat na sociálních sítí Insagram @jsemjakajsem.mb FB Martina Bílá
Knihy které doporučuji
https://www.knihydobrovsky.cz/kniha/hod-to-za-hlavu-mista-je-tam-dost-22222114
Videa na YouTube
https://www.youtube.com/results?search_query=al%C5%BEb%C4%9Bta+protivansk%C3%A1
S láskou Marťa
JSEM KRÁSNÁ A STYLOVÁ I KDYŽ JSEM MÁMA
Kdo čtete pravidelně můj blog, tak víte, že jsem začátkem listopadu byla pozvána na BEAUTY DAY, kde jsem poznala dvě krásné a stylové ženy, Kláru Klimentovou a Petru Beerovou, které na zmiňované akci ženám radily s celkovým stylingem a vizáží a kdo se toho nebál i s celkovou přeměnou. Holky měly k dispozici krásné oblečení, které jsme si mohly zakoupit na místě za velice příznivé ceny ( ani já jsem neodolala, jak jinak ). Oblečení bylo z Klárky obchodu, který najdete v Třeboni prodejna SPORT, Husova 16 ve kterém je dámský koutek se stylovým oblečením. Peťa se to odpoledne věnovala hlavně líčení a radám, jak zakrýt malé i velké nedokonalosti líčením a naopak jak podtrhnout své přednosti. Obdivovala jsem její stálý úsměv na tváři a vřelý přístup ke každé klientce, která se jí posadila na křeslo, protože několik hodin se nehla z místa - doslova.
To, co mají obě ženy společného je jejich práce vize a poslání. Obě dvě se totiž věnují stylingu a tomu, poradit ženě co, jak a kdy si obléknout. Jejich cílová skupina jsou slečny, ženy, maminky, i dámy ve středním věku. A co se mi hlavně na jejich práci líbí je to, že pracují s běžně dostupnou kosmetikou, kteru koupíte v každé drogerii a s běžně dostupnými obchody s modou, jako je Orsay, FF ( modní značka obchodu TESCO ) , HM, New Yorker nebo i značkový Second hand, které i já ráda navštěvuji, jelikož se tam dají sehnat modní poklady za pár kaček. Takže opravdu nemusíte být ,, milionářky,, aby jste vypadaly dobře. Naopak, někdy je to i na škodu. Když žena sice peníze má,ale neumí kousky správně nosit, vypadá pak jako jedna velká reklama na xy značek. Koukali by jste, jak nádherně a pohodlně jdou zkombinovat i ty nejobyčejnější kousky oblečení a mít z toho outfit jak do práce, tak večer na rande nebo s dětmi na písek a následně i do restaurace na oběd. A to je to, co si myslím, že ženy chtějí, být IN, krásné, elegantní a přitom univerzální a víceúčelové. A pro mě osobně co holky nabízejí za top službu kromě asistence při nákupu, pomoci vám najít váš vlastní styl je to, že vás přijedou obléct až k vám domů. Co to znamená?? No jednoduše to, že jim otevřete svou skříň s vaším oblečením a oni vám sestaví několik outfitů právě z toho, co už doma máte. A věřte mi, každá toho doma máme dost :D No není to perfektní? Tohle mi přijde jako úžasný ,, produkt,, a úžasná služba ženám, co prostě chtějí vypadat stále upraveně a být IN. Protože co si budeme holky namlouvat, každá se chceme cítít a vypadat pěkně a přitažlivě. Jsme ženy a my se s tím prostě rodíme. Která z nás neudělá nálet do obchodu jen pro to, že jsou slevy. Doma pak přemýšlí k čemu já si ale tuhle halenku, košili vezmu atd? A pak věc, kterou jste tak chtěly a musely mít vám vlastně bez využití leží ve skříni? Tak s tím je teď konec a víte proč? Protože máme Peťu a Kláru :D... DÍKY BOHU :)
Nejde jen o celkovou proměnu, kterou holky nabízejí, ale třeba i o jednorázovou akci. Která žena, by nechtěla vedle svého muže či partnera zářit na firemním večírku? Reprezentovat tak nejen sebe,ale i svého partnera. Nebo být hvězdou na narozeninové oslavě, vánočním večírku, plesu či silvestrovské párty? I takové služby holky nabízejí. Oblečou vás ,,na míru,, dané akce či příležitosti.
To, že vypadáte a cítíte se dobře, že vás pochválí partner, kamarádka nebo rodina má pak vliv i na vaše sebevědomí, a to mít se ráda. Já se o módu zajímala vždy a nikdy jsem to neřešila tolik, jako teď na mateřské. Člověk je unavený z nočního vstávání, uspávání, z toho stíhat domácnost spolu se starostí o dítě nebo děti a při tom chce vypadat dobře. A ono to není jednoduché hlavně v začátcích, než si člověk najede na nějaký svůj režim. Stála jsem i několik hodin u skříně a připravovala si věci, co si vezmu na sebe. Na kafe s kamarádkou nebo co si zabalím na dovolenou. Byla jsem otrávená, unavená a prostě jsem nevěděla a nakoc si vzala nebo zbalila to co vždy. Pro to je fajn mít ve skříni pořádek a nějký řád a nejlépe mít už outfity nakombinované. Alespoň ten ,,základ,,.
No a nebyla bych to já, abych pro vás nenapsala v průběhu ledna dalsí článek a nenatočila video a stories na instagram, jak zhruba takový nákup a kompletace vašeho ( mého ) šatníku probíhá ;-)
Holky můžete sami kontaktovat a sledovat je na instagramovém profilu @fashionlovers_pk
https://www.instagram.com/fashionlovers_pk/
A nezapomeňtě sledovat i mě ať vám neuteče žádné stories, článek nebo post na mém profilu @jsemjakajsem.mb
https://www.instagram.com/stories/jsemjakajsem.mb/
S láskou Marťa :)